Francouzská mincovna

Monnaie de Paris

Monnaie de Paris je nejstarší francouzskou institucí a jednou z nejstarších společností na světě. Bylo to v roce 864, s vyhlášením ediktu z Pîtres, že se Karel II. – známý jako plešatý – rozhodl vytvořit pařížskou mincovnu připojenou ke koruně, kromě osmi dalších dílen v provinciích. Pařížská dílna, jediná dílna ve Francii, která od svého vzniku vyrábí bez přerušení, se během Ancien Régime prosadí jako první dílna království.

Tímto ediktem vyhlášeným v Pîtres (Eure) – a všemi edikty, které budou následovat během středověku – hodlá král soustředit do svých rukou moc razit peníze, dlouho sdílenou s mnoha pány, barony a duchovními provincií. V dynamice sjednocení země učiní králové, Karolínci a pak Kapetovci, ražbu (výrobu) a emisi (uvedení do oběhu) suverénní mocí. Z technických důvodů – mince byly raženy ručně, pomocí kladiva – a až do úsvitu devatenáctého století mnoho měst razilo mince pro francouzského krále. Byla to otázka řádného rozdělení peněz nezbytných pro hladké fungování ekonomiky.

Počet dílen se pak v průběhu několika století měnil. Měnové krize, potřeby krále a územní připojení ke koruně pravidelně kolísají. Teprve za vlády Ludvíka XIV. na samém konci sedmnáctého století byly mince ražené z jednoho konce království na druhý totožné; Technická revoluce úderů kyvadla (přísnější, ale také bezpečnější) umožnila optimalizovat peněžní produkci. V roce 1691 bylo území rozeseto sedmadvaceti mincovními dílnami. Jejich počet se postupně snižoval a v roce 1870 zůstaly pouze tři: Bordeaux, Paříž a Štrasburk. Od roku 1878 zůstala aktivní pouze Monnaie de Paris. Pařížská dílna, jediná dílna ve Francii, která od svého vzniku vyrábí bez přerušení, se během Ancien Régime prosadí jako první dílna království.